Na této stránce
TL;DR: Dva lidé si mohou stejný rozhovor upřímně pamatovat odlišně. Jeden si vybaví slova, druhý tón a svědek třeba reakce ostatních. Proto je při objasňování stížnosti na šikanu potřeba shromažďovat informace z více zdrojů: výpovědi účastníků, zprávy, poznámky a dostupné dokumenty. Pomáhají otevřené otázky, stejná možnost vyjádřit se pro obě strany, nestranné vedení šetření a písemné shrnutí zjištění. Nepotvrzená stížnost ještě neznamená zlý úmysl stěžovatele. Mediace může za vhodných okolností pomoci, pokud s ní obě strany souhlasí. Férový postup posiluje důvěru ve firmu i tehdy, když je výsledek nepříjemný.
Jak Empatyzer pomáhá připravit férové rozhovory při objasňování stížnosti?
Před setkáním s účastníky ti Em pomůže sestavit plán, formulovat neutrální otázky a promyslet, kde mohou emoce ztížit porozumění. Je to praktická příprava pro HR i pro každého, kdo vede citlivý rozhovor.
Funkce, která ti s tím pomůže:
- Rozhovor s Em o sobě: Procvič si otevřené otázky, rozděl poznámky na fakta a interpretace a připrav srozumitelné vysvětlení dalšího postupu.
Jedna porada, dvě upřímné vzpomínky
Vedoucí si pamatuje věcnou připomínku k opožděnému úkolu. Zaměstnanec si vybavuje ponížení před celým týmem. Svědci si zapamatovali zvýšený hlas, ale ne přesné znění vět. Ani jedna výpověď nemusí být záměrně nepravdivá. Paměť je výběrová a význam události se utváří i podle toho, jak ji člověk prožil. Při prověřování šikany na pracovišti je proto důležité nejdřív zjistit, co se skutečně stalo, a teprve potom hodnotit, jaké to mělo následky a právní význam.
V některých pracovněprávních šetřeních se používá standard převahy pravděpodobnosti: je pravděpodobnější, že k události došlo, než že nedošlo? Australská praxe navíc pracuje s principem Briginshaw: čím závažnější obvinění a možné následky, tím přesvědčivější důkazy jsou potřeba. Prověřují se e-maily a zprávy, poznámky pořízené bezprostředně po události, svědecké výpovědi i to, komu se účastníci tehdy svěřili. Sledují se okolnosti a dosavadní vztahy, ale samotné slzy, nervozita nebo sebejistota nejsou důkazem. Zásadní je vyhnout se konfirmačnímu zkreslení, kdy se vyšetřující soustředí jen na informace podporující jeho první dojem. Doporučení z praxe existuje mnoho, kvalitních výzkumů o tom, jak lidé v roli vyšetřovatelů skutečně posuzují rozporné výpovědi, je však málo. Irský kodex prevence šikany připomíná jednoduchou skutečnost: různí lidé mohou vnímat stejnou událost různě.
Proč se pohledy na stejnou věc tolik liší
Velikost rozdílů ukazuje studie, ve které podíl údajných obětí šikany ve stejné skupině zaměstnanců kolísal od 3,9 % do 39,6 %. U údajných původců šlo o 2,7 % až 19,3 %. Záleželo na tom, zda se vycházelo ze sebeoznačení, z hodnocení kolegů, nebo z obou zdrojů (Coyne a kol., 2003). Rozdílné metodiky neměří úplně totéž a rozpor mezi jejich výsledky automaticky neznamená, že někdo lže.
Roli hraje také naše představa o sobě. V dalším výzkumu 5,4 % dotázaných přiznalo, že šikanovali druhé, zatímco 8,3 % se označilo za oběť (Matthiesen a Einarsen, 2007). Nedorozumění usnadňuje i psaná komunikace. Účastníci experimentu byli na 89 % přesvědčeni, že správně poznají tón e-mailu, ale trefili se pouze v 63 % případů (Kruger a kol., 2005). Při šetření tedy musí zůstat oddělené tři roviny: přesné znění sdělení, okolnosti jeho vzniku a to, jak mu jednotliví lidé porozuměli. Spojit je do jedné údajně nepochybné pravdy by bylo chybou.
Kde může selhat HR a kdy nestačí mediace
Personální oddělení nemusí být nestranné jen proto, že spravuje interní pravidla. Britská studie ukázala, že někteří HR specialisté přijímali oznámení proti manažerům s předběžnou nedůvěrou, protože cítili tlak chránit zaměstnavatele (Harrington a kol., 2012). Další výzkum zjistil, že i výborně napsaná pravidla proti šikaně mohou selhávat, pokud je linioví vedoucí špatně uplatňují (Woodrow a Guest, 2014). Šetření by proto měl vést člověk, který není nadřízeným ani podřízeným žádné ze stran a nemá osobní zájem na výsledku.
Mediace dává smysl hlavně tehdy, když se konflikt zachytí včas a jde především o komunikaci nebo spolupráci. Irský kodex zdůrazňuje dobrovolnost, zkušenost mediátora a oddělení mediace od případného formálního vyšetřování. V Británii je mediace možná u některých případů bullyingu, ale zpravidla nenahrazuje řádné posouzení závažných disciplinárních obvinění. Výzkumníci upozorňují, že samotná mediace často neodstraňuje organizační příčiny šikany (Jenkins, 2011). Nutit člověka, který se bojí zastrašování nebo odplaty, do společného setkání může být škodlivé. Rozhoduje bezpečí a skutečně svobodný souhlas obou stran.
Jak se stížnosti prověřují v různých zemích
Právní pravidla se liší a interní postup musí respektovat místní předpisy. Polsko: novela účinná od 5. listopadu 2026 dává zaměstnavatelům s nejméně deseti pracovníky čas do 5. května 2027, aby zavedli požadovaná pravidla a postupy, nejsou-li již upraveny ve vnitřních předpisech či kolektivní smlouvě. Zákon nepředepisuje konkrétní komisi; musí však být jasné, kam se oznámení podává a kdo je posuzuje (novela z roku 2026; polská inspekce práce). Nezávislá, proškolená skupina může být vhodným řešením.
Spojené království: kodex Acas popisuje, jak účastníky seznámit s výtkami, dát jim možnost reagovat, respektovat příslušná práva na doprovod a umožnit přezkum rozhodnutí. Nepřiměřené nedodržení kodexu může ve věcech, na které se vztahuje, ovlivnit přiznanou částku až o 25 %. Irsko: formální stížnost má uvádět konkrétní skutky a data; ve státní službě se vyšetřování zpravidla plánuje nejvýše na tři měsíce, s výjimkami u složitých případů. Německo: § 13 zákona AGG upravuje podávání a prošetření stížností na diskriminaci a obtěžování spadající do tohoto zákona včetně sdělení výsledku. Nejde o všeobecný předpis pro každou podobu šikany.
Francie: zaměstnavatel musí na upozornění na možné harcèlement moral přiměřeně reagovat a chránit zaměstnance, ale zákon nestanoví pro všechny případy jedno povinné schéma interního vyšetřování. Belgie: při některých formálních individuálních psychosociálních řízeních předává poradce pro prevenci zpravidla stanovisko do tří měsíců, případně s povoleným prodloužením. Česko: v roce 2026 se diskutoval návrh omezit povinnost inspekce práce zabývat se anonymními podněty. Samotný návrh však nelze vydávat za obecně platný zákaz anonymních stížností. Chile: podle zákona Ley Karin musí být vyšetřování dokončeno v krátké zákonné lhůtě, zpravidla 30 dní, a obě strany musí mít možnost vypovídat. Lhůty i procesní záruky je vždy nutné ověřit podle konkrétní země.
Jak sdělit výsledek a co říkají statistiky stížností
Obě strany by měly obdržet přiměřeně podrobné písemné vyrozumění a informaci o případné možnosti přezkumu. Nepodařilo se prokázat není totéž jako někdo si vědomě vymýšlel. Irský kodex výslovně rozlišuje mezi neprokázaným a zlomyslným podáním. Vhodné sdělení může znít: „Na základě dostupných podkladů nebylo prokázáno, že popsané jednání naplnilo znaky šikany. To neznamená, že vaše zkušenost byla vymyšlená nebo že pro vás nebyla náročná.“ Po několika týdnech je dobré zjistit, jak probíhá další spolupráce a zda se neobjevila odvetná opatření.
Samotný počet stížností moc nevypovídá o kvalitě pracovního prostředí. Podle některých amerických odhadů podává formální stížnost jen 6 až 13 % lidí zažívajících šikanu. V polském šetření 68 % dotčených osob uvedlo, že o tom nikomu neřekly. Výzkumy oznamování sexuálního obtěžování ukazují, že velkou újmu může způsobit reakce organizace, zejména bagatelizace a odveta (Bergman a kol., 2002). Pokud po zavedení důvěryhodného kanálu hlášení přibude, může to znamenat větší důvěru, nikoli více šikany. Jako opatrnou analogii lze uvést anglické nemocnice, kde vyšší četnost hlášení bezpečnostních incidentů souvisela s lepší kulturou bezpečnosti (Hutchinson a kol., 2009). Je proto potřeba sledovat také délku řešení, podněty týkající se odvety a výsledky průzkumů pracovního klimatu.
Spravedlivý postup musí zohlednit také potřeby účastníků. Acas doporučuje přiměřené úpravy komunikace i bez automatického požadavku na formální diagnózu: otázky předem, možnost písemné odpovědi, jasný program setkání nebo vhodný doprovod. Britský pracovněprávní spor týkající se autistického zaměstnance ukázal, že nevhodně nastavený postup může člověka znevýhodnit. Nejlepší je zeptat se každého, co potřebuje, aby mohl přesně popsat události. Otázka „Jak jste té větě rozuměl?“ často pomůže více než domněnky o cizích úmyslech (Eyal a kol., 2018).
Praktický postup krok za krokem
Nejdříve posuďte, zda by dobrovolná mediace byla vhodná a bezpečná; nesmí zakrýt závažné obvinění. Při formálním šetření písemně určete předmět, rozsah, způsob hodnocení důkazů, očekávané fáze, možné výsledky a přiměřený termín, například 30 dní s odůvodněným prodloužením, pokud to místní pravidla dovolují. Je-li to možné, oddělte člověka, který shromažďuje podklady, od toho, kdo rozhoduje. Přezkum by měl vést někdo dosud nezúčastněný. Každé straně dejte prostor vyjádřit se a zkontrolovat zápis vlastního rozhovoru. I na krátké oznámení reagujte tak, aby o tom zůstal záznam.
Zajistěte důvěrné oznamovací kanály, ochranu před odvetou a možnost přizvat externího odborníka, zejména týká-li se stížnost vrcholového vedení. Ptejte se na komunikační potřeby každého účastníka, nejen lidí s diagnózou. Výsledek sdělte písemně a po čase diskrétně prověřte, zda se situace zlepšila. Kvalitu postupu neurčuje nejnižší počet stížností, ale důslednost, férovost a důvěra.
Související témata: Proč si nesprávně vykládáme vztahy v práci a Proč svědci nevhodného chování mlčí.
Když se výpovědi liší, záleží na nestranných otázkách, více zdrojích informací a jasném zdůvodnění závěrů. Dobrý postup dává prostor oběma stranám, odděluje ověřené skutečnosti a popisuje další kroky. Vhodnost mediace závisí na povaze věci i ochotě účastníků.
Empatyzer před rozhovory s účastníky stížnosti
HR specialistka připravuje rozhovory o poradě, kterou si účastníci pamatují úplně jinak. Ptá se Em: „Jak se vyptávat, abych nikomu nepodsouvala odpověď?“ Em jí pomůže připravit otázky v pořadí: „Co přesně jste slyšela?“, „Kdo byl přítomen?“, „Co se domluvilo hned po schůzce?“ Pak může uspořádat poznámky na popsané události, výpovědi a body, které ještě vyžadují ověření, a připravit klidné vysvětlení dalších kroků. Díky tomu přichází na setkání s plánem, který podporuje pozorné naslouchání a konzistentní přístup k oběma stranám. K přípravě stačí anonymizovaný popis a rozhovor s Em zůstává soukromý.
Zdroje
- Industrial Relations Act 1990 (Code of Practice for Employers and Employees on the Prevention and Resolution of Bullying at Work) Order 2020, S.I. No. 674/2020 (2020). https://www.irishstatutebook.ie/eli/2020/si/674/made/en/print Industrial Relations Act 1990 (Code of Practice for Employers and Employees on the Prevention and Resolution of Bullying at Work) Order 2020, S.I. No. 674/2020 (2020)
- Iain Coyne; Penelope Smith-Lee Chong; Elizabeth Seigne; Peter Randall (2003). Self and peer nominations of bullying: An analysis of incident rates, individual differences, and perceptions of the working environment. European Journal of Work and Organizational Psychology, 12(3), 209-228. https://doi.org/10.1080/13594320344000101 10.1080/13594320344000101
- Stig Berge Matthiesen; Ståle Einarsen (2007). Perpetrators and Targets of Bullying at Work: Role Stress and Individual Differences. Violence and Victims, 22(6), 735-753. https://doi.org/10.1891/088667007782793174 10.1891/088667007782793174
- Justin Kruger; Nicholas Epley; Jason Parker; Zhi-Wen Ng (2005). Egocentrism over e-mail: Can we communicate as well as we think?. Journal of Personality and Social Psychology, 89(6), 925-936. https://doi.org/10.1037/0022-3514.89.6.925 10.1037/0022-3514.89.6.925
- Susan Harrington; Charlotte Rayner; Samantha Warren (2012). Too hot to handle? Trust and human resource practitioners' implementation of anti-bullying policy. Human Resource Management Journal, 22(4), 392-408. https://doi.org/10.1111/1748-8583.12004 10.1111/1748-8583.12004
- Chris Woodrow; David E. Guest (2014). When good HR gets bad results: exploring the challenge of HR implementation in the case of workplace bullying. Human Resource Management Journal, 24(1), 38-56. https://doi.org/10.1111/1748-8583.12021 10.1111/1748-8583.12021
- Moira Jenkins (2011). Practice note: Is mediation suitable for complaints of workplace bullying? Conflict Resolution Quarterly, 29(1), 25-38. https://doi.org/10.1002/crq.21035 10.1002/crq.21035
- Acas (2015). Code of Practice on disciplinary and grievance procedures. https://www.acas.org.uk/acas-code-of-practice-on-disciplinary-and-grievance-procedures/html Code of Practice on disciplinary and grievance procedures
- Allgemeines Gleichbehandlungsgesetz (2006). AGG §§ 12–16. https://www.gesetze-im-internet.de/agg/BJNR189710006.html AGG §§ 12–16
- Mindy E. Bergman; Regina Day Langhout; Patrick A. Palmieri; Lilia M. Cortina; Louise F. Fitzgerald (2002). The (un)reasonableness of reporting: Antecedents and consequences of reporting sexual harassment. Journal of Applied Psychology, 87(2), 230-242. https://doi.org/10.1037/0021-9010.87.2.230 10.1037/0021-9010.87.2.230
- Andrew Hutchinson; Tracey A. Young; Katy L. Cooper; Abigail McIntosh; Jonathan D. Karnon; Sarah Scobie; Richard G. Thomson (2009). Trends in healthcare incident reporting and relationship to safety and quality data in acute hospitals: results from the National Reporting and Learning System. Quality and Safety in Health Care, 18(1), 5-10. https://doi.org/10.1136/qshc.2007.022400 10.1136/qshc.2007.022400
- Acas (2025). Neurodiversity at work – Performance, conduct and capability. https://www.acas.org.uk/neurodiversity-at-work/performance-conduct-and-capability Neurodiversity at work – Performance, conduct and capability
- Tal Eyal; Mary Steffel; Nicholas Epley (2018). Perspective mistaking: Accurately understanding the mind of another requires getting perspective, not taking perspective. Journal of Personality and Social Psychology, 114(4), 547-571. https://doi.org/10.1037/pspa0000115 10.1037/pspa0000115
- Ustawa z dnia 19 czerwca 2026 r. o zmianie ustawy – Kodeks pracy oraz ustawy – Kodeks postępowania cywilnego (2026). Dz.U. 2026 poz. 1046. https://api.sejm.gov.pl/eli/acts/DU/2026/1046/text.pdf Dz.U
- Państwowa Inspekcja Pracy (2026). Mobbing i dyskryminacja w miejscu pracy: nowe przepisy. https://www.pip.gov.pl/aktualnosci/mobbing-i-dyskryminacja-w-miejscu-pracy-nowe-przepisy Mobbing i dyskryminacja w miejscu pracy: nowe przepisy
Najděte článek
Zadejte alespoň 2 znaky. Drobné překlepy nevadí.