Sestry v nemocnici: jak předat službu po probdělé noci

Co se měřilo

Studie provedené v jedné turecké nemocnici se zúčastnilo 270 sester pracujících na noční směně. Výzkumníci se jich ptali na ospalost, kognitivní kontrolu, pružnost myšlení a kvalitu předání služby. Všechny tyto oblasti hodnotily sestry samy a studie měla průřezový charakter. Lze tedy mluvit o souvislosti mezi odpověďmi týkajícími se ospalosti a předání služby, nikoli o prokázaném vlivu nedostatku spánku na počet klinických chyb. Ten se neměřil. Stejně důležité je rozlišovat mezi hodnocením chování při případném simulovaném předání a skutečnou újmou pacienta na oddělení: nejde o zaměnitelné ukazatele. Výsledek studie je důvodem věnovat větší pozornost pracovním podmínkám, ne připisovat konkrétní události ospalosti personálu.

Začátek předání

Začátek předání by měl následující směně pomoci rozpoznat, kterým pacientům je třeba se věnovat hned. Nejprve je vhodné uvést pacienta, jeho aktuální stav a naléhavé riziko, poté říct, co se změnilo, jaký je plán a které úkoly zůstávají otevřené. Stálé pořadí pomáhá příjemci zachytit to nejdůležitější, když je sestra končící noční službu unavená. Pokud výsledek, termín nebo další postup ještě nejsou potvrzené, je třeba to říct přímo, místo aby se domněnka podávala jako hotová věc. Takový úvod nenahrazuje dokumentaci ani posouzení stavu pacienta. Člověku přebírajícímu službu ale dává výchozí bod pro vlastní kroky a další otázky.

Ověření porozumění

To, že někdo úkol vysloví, ještě neznamená, že mu oba rozumějí stejně. Po probrání naléhavých záležitostí může přebírající stručně zopakovat, kterého pacienta vyšetří jako prvního a co udělá nejdříve. Je vhodné také pojmenovat situaci, v níž zavolá lékaře nebo požádá o pomoc. Pokud chybí údaj, například hodnota výsledku, nebo termín kontroly, měl by se na něj zeptat. Sestra končící službu pak ověří, zda druhá osoba odpovědnost za konkrétní úkol skutečně převzala, a nejen si jej vyslechla. Zvlášť po noční směně může takové stručné potvrzení odhalit rozdílné chápání dříve, než se oba rozejdou k dalším povinnostem.

Vyrušování v noci

Předání služby málokdy probíhá v naprostém tichu, ale klíčovou část rozhovoru je vhodné chránit před otázkami, které nesouvisejí s naléhavým stavem pacienta. Tým zároveň potřebuje možnost sdělit informaci, která nemůže počkat. Pokud je přerušení nezbytné, může pomoci pojmenovat poslední potvrzenou informaci a po vyřešení naléhavé věci se vrátit k seznamu pacientů, než se otevře další téma. Jde o návrh, jak rozhovor uspořádat, nikoli o postup s prokázaným vlivem na výsledky pacientů. Přehled 14 studií se týkal omezení vyrušování při podávání léků, nikoli při předávání služby. Zahrnoval různé intervence; metaanalýza nebyla provedena a vliv na chyby při podávání léků zůstal nejednoznačný.

Podmínky místo obviňování

Když je předání po noční směně nejasné, je snadné zaměřit se na únavu jednoho člověka. Lepší je nejprve prověřit podmínky, v nichž pracoval celý tým: délku služby, počet souběžných úkolů, čas skutečně vyhrazený na rozhovor a dostupnost klidného místa. Ospalost sama o sobě není důkazem osobní nezodpovědnosti. Pokud je situace pacienta vysoce riziková, lze podle zavedeného postupu zvolit dodatečnou kontrolu, místo aby se spoléhalo jen na paměť člověka končícího směnu. Taková kontrola by se měla zaměřit na zvlášť důležité informace a otevřené úkoly. Umožňuje mluvit o kvalitě předání bez obviňování personálu i bez přehlížení organizačních omezení.

Návrat k nejasnostem

Ne každou pochybnost lze vyjasnit během předávání služby. Je však třeba otázku pojmenovat, určit, kdo ji ověří, a domluvit, komu sdělí odpověď. Pokud není jasná hodnota výsledku vyšetření, správným krokem je ověřit ji v dokumentaci a poté ji potvrdit člověku přebírajícímu pacienta. Stejně je třeba postupovat u nejistého termínu nebo plánu dalšího postupu, aby následující směna nemusela hádat, co bylo zamýšleno. Je důležité, aby se oprava týkala skutečného zdroje nejasnosti: chybějící informace, rozporného záznamu nebo nedořečeného úkolu. Zřetelné označení otevřených záležitostí pomáhá odlišit, co už je potvrzené, od toho, co je ještě třeba ověřit.

Místní vyhodnocení

Nemocnice může ověřovat, zda je zvolený způsob předávání služby proveditelný v každodenní praxi. Je vhodné porovnat úplnost zásadních informací v různých časech střídání směn a zeptat se zaměstnanců, zda mají čas potvrzovat převzetí úkolů. Lze také porovnat ústně předané úkoly s pozdější dokumentací a přitom zohlednit změny v personálním obsazení a dobu noční služby. Takové místní vyhodnocení má sloužit ke zlepšení postupu, ne k pouhému hledání viníků. Studie 270 sester z jedné nemocnice vycházela z jejich vlastních výpovědí a objektivní klinické chyby neměřila. Na základě jejích výsledků proto nelze ospalosti připisovat konkrétní výsledek léčby ani předpokládat, že navržená podoba rozhovoru sama o sobě zvýší bezpečnost pacientů.

Noční ospalost může souviset s obtížemi při udržení pozornosti a s horším vlastním hodnocením předání služby. Jasné pořadí informací, potvrzení převzetí úkolů a omezení vyrušování pomáhají uspořádat práci následující směny.

Empatyzer při předávání informací po noční službě

Sestra končící noční službu si může před rozhovorem s následující směnou s Em připravit stručnou osnovu předání: stav pacienta, riziko, poslední změna a úkol k převzetí. Může si také připravit otázku, která pomůže ověřit, zda bylo nejurgentnější opatření správně pochopeno. Pohled na tým pomáhá sladit společný způsob vyjadřování při takovém rozhovoru a režim rozhovoru s Em o týmu může pomoci zvolit formulace srozumitelné lidem v různých rolích. Pokud je potřeba požádat konkrétní osobu o chybějící informaci, Em v režimu zaměřeném na vztah s touto osobou pomůže formulovat žádost věcně a zdvořile. Mikrolekce mohou připomínat, že převzetí úkolů je třeba výslovně potvrdit. Jde o podporu při přípravě komunikace, nikoli o způsob, jak ověřit výsledek vyšetření, posoudit stav pacienta nebo převzít odpovědnost za klinické rozhodnutí. Nejdůležitější informace je stále nutné potvrdit v rozhovoru a příslušné dokumentaci.