„Když jsem byl v tvém věku…“ — rada, která zní jako srovnávání

Kancelář, rozhovor o ohroženém termínu. Olek žádá Marka o pomoc s hledáním východiska ze situace.

— Nevím, jak to vyřešit, aniž bych rozbil termín.
— Když jsem byl v tvém věku, nikdo nás nevodil za ruku. Makalo se, dokud nebylo hotovo.
— Hm.

Marek chce pomoct vlastní zkušeností. Olek místo řešení svého problému začíná slyšet srovnání s Markovým příběhem.

Co se skutečně stalo

Olek přichází s konkrétním problémem: termín je ohrožený a potřebuje pomoc s volbou, čeho se vzdát. Marek mu chce pomoct, a proto sáhne po vlastní zkušenosti. Pro Marka má příběh „já to kdysi taky měl těžké a zvládl jsem to“ být povzbuzením a důkazem, že obtíž lze překonat. Olek ale slyší jinou větu: „já jsem si v tvém věku poradil, takže ty bys měl taky“. Mentorova vzpomínka začne fungovat jako srovnání, ne jako nástroj k řešení dnešního problému. Hlavní chyba spočívá v tom, že Marek radí dřív, než si dobře ujasní, o jaký druh pomoci Olek vlastně žádá.

Co říká výzkum

Vlastní zkušenost máme velmi snadno po ruce, a proto můžeme přeceňovat, jak dobře odpovídá situaci jiných lidí. Psychologie dlouhodobě ukazuje, že lidé mají sklon považovat vlastní reakce a volby za typičtější, než ve skutečnosti jsou (efekt falešného konsenzu, false consensus effect; Ross, Greene a House, 1977). Výzkum přijímání rad navíc ukazuje, že vlastní perspektivě přikládáme zvláštní váhu, protože dobře známe všechny důvody, které stojí za naším úsudkem, zatímco o důvodech druhého člověka víme mnohem méně (egocentrické nadhodnocování vlastní perspektivy; Yaniv a Kleinberger, 2000). To neznamená, že vyprávět vlastní příběhy je špatně. Problém nastává, když autobiografie nahradí poznání situace druhého člověka.

Jak k tomu přistoupit

Před radou pomáhá položit jednoduchou otázku: „Co ode mě teď potřebuješ: nápad, rozhodnutí, zkušenost z podobné situace, nebo společně projít možnosti?“ Pokud se vlastní zkušenost opravdu hodí, je lepší nabídnout ji jako možnost, ne jako normu: „Mně kdysi fungovalo X, ale tvoje situace může být jiná. Co z toho je pro tebe užitečné?“ Obecné pravidlo: zkušenost mentora je zdroj, ne měřítko, podle kterého se má hodnotit situace někoho jiného.

Jak mohou pomoci Empatyzer a Em

Empatyzer může Markovi pomoci použít zkušenost tak, aby Olkovi skutečně pomohla a nestala se nechtěně měřítkem jeho zralosti. Diagnostika ukazuje rozdíly v motivátorech, potřebě samostatnosti a způsobu žádání o pomoc. Porovnání profilů umožní Em Markovi nejdřív navrhnout krátkou otázku: „co ode mě potřebuješ — moji zkušenost, rozhodnutí, nebo společně vybrat z možností?“ Teprve potom se jeho příběh může stát zdrojem, ne srovnáním „já to zvládl, tak bys měl taky“. Olkovi může Em pomoci přesněji pojmenovat, jakou pomoc očekává. Pokud se podobný styl mentoringu objevuje ve větším měřítku, týmová data ho mohou zviditelnit. Mikrolekce upevňují princip, že nejlepší rada začíná porozuměním problému druhého člověka, ne připomenutím vlastního.